Naše první výstava (Ostrava, 14. - 15. 4. 2012)

Ačkoli jsem přesvědčená o tom, že právě moje kavalírka je ta nejkrásnější a nejúžasnější, chtěla jsem si poslechnout názor objektivnější a odbornější, proto jsem se rozhodla, že s Amy zajdu na naší první výstavu. Byla první pro obě dvě, byla jsem člověk výstavou nezasažen a vůbec jsem nevěděla, jak to probíhá, ani co od toho čekat.

Vybrala jsem si výstavu, která byla v Ostravě, abych si ještě ušetřila starosti s cestováním, poslala přihlášku a dál se nijak nestresovala.

Když čas ubíhal a den D se blížil, začala jsem si zjišťovat, jak výstavy probíhají, co by Amy ve své třídě dorostu už měla umět a k čemu je posuzovatel naopak ještě shovívavý. Asi týden před naší premiérou se dostavily první obavy a já se rozhodla nic nenechat náhodě a začala si hledat na internetu různé stránky pejskařů, kteří popisovali, jak to na výstavách chodí. Našla jsem dokonce pokyny pro ty, co vystavují poprvé, ovšem nijak mě neuklidnilo zjištění, že trénovat postoj na stole bych měla už tak měsíc před výstavou, stejně tak chůzi u nohy a mírný poklus. Jediné, co Amy zvládala, bylo ukázání zubů, to jsem trénovala opravdu pečlivě. Po dočtení mnou projelo zděšení. Za pár dní máme nastoupit do kruhu a Amy neumí téměř nic.

Rozhodla jsem se to všechno dohnat a musím říct, že asi nikdy nezapomenu na zděšený pohled Amy, když jsem jí nasadila výstavní vodítko a zkoušela s ní po pokoji chodit či běhat. Dívala se na mě jako na blázna. Usoudila, že už jsem asi mišuge úplně, ale i přesto se mi snažila vyhovět v tom mém zmateném vykřikování povelů, které nikdy předtím neslyšela. No ono začít trénovat v šesti měsících asi není úplně ideální, ale ti, kteří mě znají, ví, že já zásadně vše nechávám na poslední chvíli a pak to tak taky dopadá.

Výstava probíhala celý víkend, my jsme byly na řadě až v neděli, tak jsem si řekla, že v sobotu půjdu pěkně všechno odkoukat, odpoledne Amy doučím, co ještě neumí a bude. Sama jsem byla nadšená, jak jsem to hezky vymyslela, ale zjištění, že to zase taková sranda nebude, že pejsci mají chůzi opravdu hezky natrénovanou, že na stole vydrží stát klidně několik minut, mě tedy neuklidnilo vůbec. Odpoledne jsem Amy odevzdaně opět nasadila výstavní vodítko, prošla se s ní po pokoji, dala ji do postoje, ve kterém nechtěla držet, podívala se jí na zuby a usoudila jsem, že to bude jedna velká ostuda.

Nastal den D, venku lilo, tak jsem přesvědčila taťku, ať mě na výstavu odveze, že stejně v takovém počasí určitě nemá nic lepšího na práci. Ačkoli mi zastavil jen kousínek od výstavní budovy, než jsme tam s Amy došly, byla celá mokrá a špinavá.  Doplahočily jsme se k našemu kruhu, kde jsem si postavila židli, odevzdaně si na ní sedla a uvažovala, co s tou špinavou a mokrou potvůrkou dělat.

Ruby kavalíři byli v kruhu posuzováni až mezi posledními, tak jsem Amy sice stihla dát do pucu, ale věděla, že venčení už nebude možné. Tím mi ovšem přibyly obavy, že to Amy nevydrží a vyvenčí se přímo na výstavním koberci, a čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bála.

Přišel náš čas a já se šla odevzdaně postavit ke kruhu, čekala jsem jen to nejhorší a najednou byl všechen stres jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Vzala jsem si pamlsek, prošla se s Amy v kruhu, pak přišla na řadu rychlejší chůze a následně už byla Amy na stole. Rozhodčí se povíval Amy na zuby a už se psal posudek.

Ačkoli vím, že předvedení bylo plné chyb, nakonec jsme to společně zvládly a díky hezkému posudku jsme zatím s Amy na výstavy nezanevřely a určitě se spolu ještě na nějakou podíváme :).

Na závěr bych chtěla poděkovat Elišce za podporu a zapůjčení výstavního vodítka, taťkovi za odvoz a především kamarádce Hance za doprovod, natočení videa a skvělou společnost :).

Zde se můžete podívat na video z naší výstavy :)

Národní výstava psů Ostrava, 14. - 15. 4. 2012

Třída: dorost

Posudek: Štěně, dobrá hlava, korektní skus, oko, ucho stejné. Dobře se vyvíjí. Korektní horní i spodní linie, srst ok.

Ocenění: VN

Pořadí: 1